Teprve v posledních dvou stoletích vzali lidé na vědomí, že stav lidského těla je bezprostředně spjat s kvalitou potravy, a začali si všímat, jestli potrava vůbec odpovídá potřebám lidského těla. Pozvolna se stále více soustřeďuje pozornost na funkce lidského těla a na způsob, jakým využívá vitální látky, jako minerálie a vitaminy, ze kterých se potrava skládá.
Na celém světě se dosahuje fenomenálních úspěchů při pomáhání tělu zbavovat se nemocí a potíží, především však na úseku léčby šťávami. Avšak stále ještě nejsou lidé dostatečně informováni o výživné hodnotě a léčebné síle čerstvých ovocných a zeleninových šťáv.
Čerstvé šťávy ukázaly již na rozhraní dvacátého století, co v nich vězí. Jejich hodnota je dnes uznávána mnoha lékaři, léčiteli, stejně jako dietetology. Účinnost šťáv se odůvodňuje tím, že se tekutá potrava, získaná oddělením vitálních látek a vody od vlákniny, obzvláště rychle stráví. Zažívací pochody, nutné k oddělení vitálních látek od vlákniny, vyžadují práci zažívacích orgánů a čas. Strávení celých ovocných plodů a celé zeleniny potřebuje energii a zdroj této energie je v potravě. Část „hutné“ stravy, kterou sníme, se použije jako „pohonná hmota“ k získání této energie.
Během pobytu vypijete denně šťávy z cca 4 kg čerstvé lokální zeleniny.
Základem je tzv. Draslíková směs:
Draslíková směs
Karotka, petržel, celer, špenát
Organické minerálie a soli v této draslíkové směsi (karotka, celer, petržel, špenát) zaujímají prakticky celou škálu minerálií a solí, které tělo potřebuje. Tato směs redukuje s pozoruhodným účinkem nadměrnou tvorbu žaludeční kyseliny. Pro lidský organismus pravděpodobně neexistuje žádná dokonalejší potravina.
Ukázalo se, že syrová draslíková směs pomohla i těm pacientům, kteří již nebyli s to přijímat pevnou potravu. Pro rekonvalescenty má draslíková směs neocenitelnou hodnotu a je s podivem, že jen některé kliniky a sanatoria zařadily tuto živinu jako pravidelnou součást denního jídelníčku.
Pro některé lidi není tato směs tak chutná jako třeba čistá karotková šťáva nebo jiné šťávové směsi. Musíme však myslet na to, že když tělo hladoví po živých molekulách ve stravě, které jsou tak důležité pro regeneraci tělních buněk a tkání, nemůže otázka chuti při volbě nutných šťáv hrát nějakou roli.
Zjistili jsme, že žádný lék nemůže dodat tělu organické molekuly, vitaminy a hormony, nevyhnutelně nutné k regeneraci opotřebovaných buněk. Potravu takového druhu dostane tělo nejrychleji jen vypitím čerstvé syrové šťávy.
Molekuly, ze kterých jsou buňky a tkáně našeho těla složeny, vytvářejí minerálie a chemické prvky. Žlázy, orgány a všechny části těla představují spojení těchto molekul do určitých vzorců. Na základě toho tvrdím, že určitá spojení živoucích chemických a minerálních prvků v naší potravě a zvláště ve šťávách mohou příslušné části našeho těla přímo vyživovat.
Další šťávy a jejich mixy:
Šťáva z karotky, červené řepy a okurek
Žlučníkové kameny, ledvinové kameny a písek ve žlučníku a ledvinách jsou následky nedokonalého vylučování anorganických vápníkových usazenin, které se tvoří po jídle koncentrovaných škrobů a výrobků z cukru.
Žlučník je cévami a žlučovodem přímo spojen s játry a krevním oběhem. Všechna strava, kterou sníme, se v zažívacím ústrojí „rozloží“ a její živiny jsou krví dopraveny k dalšímu zpracování a analýze do jater. Koncentrované obilné a moučné výrobky nemohou být správně použity k regeneraci buněk a tkání, především tehdy ne, jestliže byly denaturovány horkem. Minerálie však musí játry projít. Mezi nimi je také vápník. Molekuly škrobu jsou ve vodě nerozpustné.
Tělo potřebuje vápník sice naléhavě, ale organický, ve vodě rozpustný, který dostane jen konzumací salátů, zeleniny, ovoce a jejich syrových šťáv. V této formě je vápník tělem beze zbytku přijat a použit ke stavbě buněk a tkání.
Ve všech koncentrovaných škrobových a cukrových výrobcích, které byly zpracovány vysokou teplotou, se stane vápník anorganickým a ztratí rozpustnost ve vodě. Je to cizí těleso v organizmu, a jako takové je krví a lymfatickým systémem při nejbližší příležitosti transportováno k vylučovacím orgánům. První odkládací plocha je žlučovod a ten dopraví vápník do žlučníku. Dalším vhodným místem, které můžeme označit jako „slepou uličku“ krevního řečiště, je buď podbřišek, což může vést k nádorům, nebo konečník, což může vést k tvorbě hemoroidů. Vápníkové molekuly, které tomuto uniknou, končí obyčejně v ledvinách.
Několik vápníkových anorganických molekul ve žlučníku nebo v ledvinách by jistě nezpůsobilo mnoho škody. Jestliže však jíme dál chleba, obiloviny, zákusky a jiné moučné výrobky, hromadí se usazeniny stále více a vedou k tvorbě kamenů v těchto orgánech.
Směs šťáv z karotky, červené řepy a okurek se osvědčila jako nejlepší čisticí prostředek žlučníku, jater, ledvin a prostaty, stejně jako pohlavních žláz.
Šťáva z petržele
Gennadij P. Malachov:
Petrželová šťáva se připravuje z natě a kořenů. Je to jeden z nejsilnějších očistných prostředků, protože petržel obsahuje mnoho éterických olejů a také draslík, vápník, hořčík, fosfor, železo, karoten a vitaminy C, B1, B2 a PP. Šťáva se získává od června do září z listů a kořenů. Vzhledem k silným očistným vlastnostem není nikdy vhodné pít samotnou petrželovou šťávu ve větším množství než 30–60 ml. Pro zmírnění působení je lépe toto množství smíchat se šťávami mrkve, salátu, špenátu nebo celeru. Čerstvá petrželová šťáva podporuje v organismu kyslíkovou výměnu a udržuje v zdravém stavu nadledvinky a štítnou žlázu. Prvky, jež petrželová šťáva obsahuje, podporují posílení krevních cév, zvláště arteriálních krevních kapilár. Éterické oleje v petrželové šťávě podporují vstřebávání kamenů v ledvinách a močovém měchýři. Léčí onemocnění močopohlavních orgánů, glomerulonefritidu a další onemocnění ledvin.
Petrželová šťáva se úspěšně používá při vodnatelnosti. Petrželovou šťávu v kombinaci s řepnou, ve směsi řepné a mrkvové nebo s okurkovou šťávou se doporučuje užívat při poruchách menstruačního cyklu. Při pravidelném užívání těchto šťáv velmi často mizí bolestivost při menstruaci. Éterické oleje dávají potřebnou sílu očistnému procesu během menstruace a mrkvová šťáva odstraňuje zánět. Řepná šťáva pomáhá doplnit hemoglobin ztracený s vyloučenou krví. Jestliže se užívá okurková šťáva, je menstruace vodnatější. Obecně se pro normalizaci menstruačního cyklu a správné fungování ženské pohlavní soustavy doporučuje výrazně omezit konzumaci koncentrovaných škrobů (rohlíků, pirožků, jater…), cukru (cukrářských výrobků, sladkých nápojů) a masových produktů.
Petrželová šťáva je účinná proti onemocněním očí. Proti vředům na oční rohovce, šedému zákalu, zánětu spojivek a dalším onemocněním je petrželová šťáva účinná v kombinaci s mrkvovou a celerovou šťávou, protože se spojují silné fytoncidní vlastnosti petržele a účinná schopnost mrkve hojit rány.
—
Petrželová šťáva – Norman W. Walker:
Syrová petrželová šťáva je jednou z nejsilnějších. Nemá se pít sama a najednou ve větším množství než 30 až 60 gramů, ale má se smíchat s dostačujícím množstvím šťávy z jiné zeleniny, například z karotky, celeru, hlávkového salátu, nebo špenátu. I potom má být její podíl, vzhledem k ostatním šťávám, malý.
Syrová petrželová šťáva má vlastnosti, které jsou důležité pro látkovou výměnu kyslíku, k udržování funkce nadledvinek a štítné žlázy. Účinné látky v petrželi jsou v takovém vzájemném poměru, který pomáhá udržovat cévy, hlavně však kapiláry a arterioly (nejjemnější cévy) zdravé.
Je výbornou výživou pro urogenitální orgány (močové a pohlavní ústrojí) a pomáhá při kamenech v ledvinách a v močovém měchýři, .jakož i při albuminurii (bílkovině v moči), zánětech a ostatních ledvinových chorobách. Používá se s úspěchem i u vodnatelnosti.
Je také účinná při chorobách očních a chorobách zrakového nervu. Kombinací petrželové šťávy s karotkovou, nebo ještě s přidáním celerové a endiviové šťávy, se může účinně léčit zraková slabost, rohovkový vřed. šedý zákal a oční záněty ve všech stádiích. Nepijte nikdy velké množství čisté syrové petrželové šťávy, protože svou vysokou koncentrací může zavinit nervové poruchy. Smíchaná s jinými šťávami je však velmi užitečná.
Přísně vzato, patří petržel do skupiny bylin a odtud také pramení její silný, koncentrovaný účinek. Užívá se s úspěchem k vyvolání menstruace, především ve spojení se šťávou z červené řepy, anebo se směsí šťáv z karotky, červené řepy a okurek. Křeče, vyvolané menstruací, se zmírní nebo zmizí za předpokladu, že se z jídelníčku škrtne koncentrovaná potrava ze škrobů a cukrů.
Šťáva z červené řepy
Šťáva z červené řepy je velmi hodnotná pro tvorbu červených krvinek a vůbec k celkovému posílení organizmu.
Zvláště ženy by měly využívat jejího účinku a pít denně půl litru směs karotka-červená řepa. Směs může obsahovat 100 až 250 gramů šťávy z červené řepy. Používá se jak řepa, tak její listy.
Pije-li se najednou, čistá a ve větším množství než jedna vinná sklenička, může její silně čisticí účinek způsobit točení hlavy nebo pocit nevolnosti. Přičítá se to reakci jater. Podle mých zkušeností je lepší začít s malým množstvím šťávy z červené řepy a větším množstvím šťávy z karotky a podíl z červené řepy pozvolna zvyšovat 200 až 250 gramů dvakrát denně je obyčejně dostačující.
Šťáva z červené řepy je také prospěšná při poruchách menstruace, jestliže se v tuto dobu pije v malých množstvích, a to vinná sklenička (60 až 100 gramů) dvakrát až třikrát denně.
Během klimakteria dosáhnete touto šťávou lepší a trvalejší výsledky než medikamenty a umělými hormony, které působí degenerativně.
Každý medikament a každý anorganický, syntetický hormon nemá nakonec nic jiného než jen přechodný, zmírňující účinek. Ten, kdo takové medikamenty a hormony užívá, tím vlastně trpí, protože tělo musí tyto anorganické látky zase odstranit. Každý medikament, který zmírňuje stav nemoci nebo léčí, zaručeně přivolává do budoucna snad ještě horší onemocnění. Z dlouhodobého pohledu trpíte přece vy, když užíváte medikamenty, a ne lékař, který vám je podává.
Obsah železa v červené řepě není sice příliš vysoký, ale toto železo má takovou kvalitu, že je vynikající výživou pro červené krvinky. Co se týká chemických prvků v červené řepě, je významné, že sodík jich tvoří více než polovinu, kdežto draslík jen 5%.
Tento poměr je velice příznivý, protože rozpustnost vápníku zůstane zachována. Je to důležité právě tehdy, když se již anorganický vápník z vařené potravy stačil v těle nashromáždit a vytvořit v krevních cévách usazeniny, které vedou ke ztrátě elasticity cévních stěn, jak to vidíme například u křečových žil, arteriosklerózy nebo zahuštění krve. Všechny mohou zavinit vysoký krevní tlak a srdeční potíže.
Obsah draslíku dodává výživu pro fyziologické funkce těla, zatímco 8 % chloru je vynikající organický čisticí prostředek pro játra, ledviny a žlučník a mimoto povzbuzuje aktivitu lymfy v celém těle.
Směs s karotkou dodává mimoto fosfor, síru, draslík a jiné alkalické (zásadité) prvky. Dohromady s vysokým obsahem vitaminu A je tato směs ideální, přirozený tvůrce krve.
Šťáva z celeru
Největší hodnota syrového celeru je v jeho neobyčejně vysokém obsahu sodíku: jedna z chemických vlastností sodíku je udržovat vápník v rozpustném stavu.
Syrová celerová šťáva má čtyřikrát více sodíku než vápníku. Tato skutečnost ji dělá tou nejcennější šťávou pro lidi, kteří celý život neustále konzumovali koncentrované škrobové a cukrové výrobky. Chléb, keksy, buchty, výrobky z obilí, omelety, špagety, rýže – všechny potraviny, které obsahují mouku – ke koncentrovaným škrobovinám patří. Bílý a hnědý cukr, stejně jako každý druh cukru, který byl vyroben nebo zpracován, a každá potravina, která obsahuje tovární cukr (také bonbony, limonády, zmrzlina apod.), patří do skupiny koncentrovaných sacharidů.
Zjistil jsem, že tyto koncentrované sacharidy patří bezesporu k těm nejškodlivějším civilizačním potravinám. Příroda nikdy neplánovala, že by lidský zažívací systém přeměňoval tyto takzvané potraviny na výživu pro buňky a tkáně těla. Následky jejich konzumace jsou zřejmé z degenerace až zahubení lidského těla ještě dříve než se zapomene na mládí. Mluvit o příznacích stáří ve čtyřiceti nebo šedesáti letech, je urážka přírody a našeho stvořitele. Je to ostuda, přiznat si, že nevíme, jak máme žít, a že jsme se nesnažili naučit se ty nejdůležitější základy o obnovování našeho těla. Ujíme se k smrti, protože se podvolujeme chuti k jídlu.
Za prvé si musíme říci, že vápník je jeden z nejdůležitějších prvků v naší potravě. Musí být ale organicky navázán. Jestliže se potravina obsahující vápník vaří nebo zpracovává, přemění se vápník automaticky v anorganické molekuly. Tyto nejsou již rozpustné ve vodě a nemohou poskytnout výživu buňkám našeho těla, nutnou k regeneraci. Mimoto se při 54°C rozruší většina enzymů. Důsledkem je ucpání těla touto potravou, což vede k chorobným stavům, jako je artritida, cukrovka, onemocnění věnčitých tepen; křečové žíly, hemeroidy, žlučníkové a ledvinové kameny apod.
Za druhé se nahromadí v těle usazeniny z anorganického vápníku, jestliže se nepodnikne nic k jejich odstranění. Za přítomností organického sodíku mohou být však opět rozpuštěny a vyloučeny.
Sodík hraje důležitou úlohu při fyziologických procesech těla. Jedním z nejdůležitějších je udržovat správnou hustotu krve a lymfy. Jediný sodík, který s ohledem na tuto funkci má cenu, je živý, organický sodík, který získáme z čerstvé zeleniny, salátů a mnohých ovocných plodů.
Celer je bohatý na sůl.
Normální stolní sůl je složena z nerozpustných, anorganických prvků. Křečové žíly, arterioskleróza a mnoho jiných chorob se vysvětlují nadměrným solením.
Sůl se potřebuje k tvorbě a funkci trávicích šťáv. Bez soli je zažívání prakticky nemožné, ale tato sůl musí být dokonale rozpustná ve vodě.
Každá buňka v těle je soustavně proplachována solným roztokem, a jestliže není toto v potřebném rozsahu zachováno, buňka vyschne.
Při komerční výrobě stolní soli se často používá vysokých teplot (asi 80 °C) ke zpevnění a potažení krystalků přísadami, aby sůl zůstala sypká. Taková sůl není již beze zbytku rozpustná ve vodě.
Abych se tohoto nedostatku vyvaroval, jestliže vůbec sůl potřebuji, používám sůl kamennou. Kamenná sůl se nevystavuje horku. Zjistil jsem, že tato sůl je rozpustná ve vodě a je, přirozeně v malých množstvích, stravitelná.
Je přirozeným katalyzátorem (chemická látka k urychlení reakcí, která se sama při reakcích neopotřebovává), který umožňuje plnohodnotné využití enzymů v těle.
Obsahuje obvykle tyto prvky:
- chlorid sodný 90-95 %
- síran vápenatý 0,5-1 %
- síran hořečnatý 0,5-1 %
- chlorid hořečnatý 0,5-1 %
Obsah vody kolísá mezi dvěma a půl až šesti procenty. Normální stolní sůl obsahuje, mimo výše jmenovaných prvků, ještě následující látky v rozličných množstvích:
- chlorid draselný
- síran draselný
- bromid hořečnatý
- chlorid vápenatý
- síran sodný
- síran barnatý
- chlorid strontnatý
Většina těchto prvků ovlivňuje rozpustnost soli ve vodě. Podle mých zkušeností doporučuji při horkém, suchém počasí ráno sklenici čerstvé celerové šťávy a další až odpoledne, mezi jídly. Tím se normalizuje tělesná teplota, takže se cítíme dobře, zatímco lidé kolem nás jsou zpocení a malátní.
Sodík je jedním z nejdůležitějších prvků při vylučování kysličníku uhličitého z těla. Nedostatek organického sodíku vede k průduškovým a plicním potížím, které se ještě zhoršují přítomností cizích látek, např. tabákovým kouřem. Je to jedna z příčin předčasného stárnutí. Ženy, které kouří, stárnou každých pět let asi o patnáct roků.
Nikotin dráždí nervy. Každé ulehčení, které se po kouření tabáku pociťuje, je psychický, pomíjející stav, kterého dosáhneme jen přechodně a na úkor zdraví. Tabákový kouř ovlivňuje negativně chuťové pohárky, takže kuřáci neustále více koření svá jídla, a tím se dostávají do začarovaného kruhu.
Kombinace celeru s jinými šťávami je velice dobrá a určité směsi odstraní skoro fenomenálně tělesné poruchy způsobené různými nedostatky. Když šťávy mísíme, mění se přirozeně obsah prvků. Tyto směsi jsou i v boji proti nemocem velice užitečné.
U nervových chorob pomáhá k normalizaci pořádné množství karotkové a celerové šťávy.
Celer obsahuje velmi mnoho hořčíku a železa a oba prvky jsou jako výživa pro naši krev nesmírně cenné. Mnoho nervových a krevních nemocí se vysvětluje anorganickými mineráliemi a solemi, které se dostaly do těla denaturovanou potravou a medikamenty na uklidnění.
Jestliže je v potravě obsah síry, železa a vápníku nedostatečný, anebo prvky jsou bohatě přítomny, ale v denaturované, anorganické formě, může to vést k astmatu, revmatizmu, hemeroidům a jiným poruchám. Nevyvážený vztah síry a fosforu v potravě může zapříčinit duševní zmatenost, neurastenie, nebo dokonce psychické choroby. Stejně tak může být mnoho nemocí, které se dodnes vysvětlovaly vysokou hladinou kyseliny močové, ve skutečnosti způsobeno takovými potravinami, které obsahují příliš mnoho kyseliny fosforečné a málo síry.
Kombinace karotkové a celerové šťávy poskytuje vynikající a vyváženou směs těchto organických minerálií, kterou můžeme takovým chorobám předcházet a pomáhat tělu zpět k normalizaci.
Šťáva ze špenátu
- půl litru syrové špenátové šťávy denně odstraní často v několika dnech nebo týdnech i tu nejhorší zácpu.
- Čtvrtlitrová sklenice slané vody může například odstranit z tlustého střeva až 4 litry odpadu a otravných tekutin
- Syrová špenátová šťáva čistí účinně celý zažívací kanál.
- Jinou cennou vlastností syrové špenátové šťávy je její účinek na zuby a dásně, neboť pomáhá zabránit paradentóze.
- Tělesné poruchy, které jsou převážně způsobeny nahromaděním odpadových látek v dolním úseku střeva a nedostatkem potřebných účinných látek, jsou dvanácterníkový vřed a anémie (zhoubná chudokrevnost), křeče, degenerace různých nervů, nedostatečná sekrece nadledvinek a štítné žlázy, neuritidy, artritida, abscesy a furunkly, bolesti zárodečných žláz, otoky rukou a nohou, sklon ke krvácení, ztráta energie, revmatické bolesti, srdeční slabost, vysoký a nízký tlak, oční choroby a bolesti hlavy, včetně migrény.
Špenát je důležitá živina pro zažívací ústrojí, a to jak pro žaludek a dvanácterník, tak také pro tenké a tlusté střevo. Syrovým špenátem opatřila příroda lidstvo tím nejlepším organickým prostředkem k čištění, regeneraci a obnovování zažívacího ústrojí.
Asi půl litru správně připravené syrové špenátové šťávy denně odstraní často v několika dnech nebo týdnech i tu nejhorší zácpu.
Syrová špenátová šťáva však nečistí účinně jen dolní úseky střeva,
ale celý zažívací kanál.
Špenát působí přírodní silou a opravuje přednostně ty nejzávažnější škody. Regenerační práce v těle nemusí být vždy postřehnutelné. I když se šťáva pije denně a třeba po dobu šesti až osmi týdnů, nemusí být výsledky zřejmé.
Jinou cennou vlastností syrové špenátové šťávy je její účinek na zuby a dásně, neboť pomáhá zabránit paradentóze. Tato nemoc je mírná forma skorbutu (kurdějí). Příčinou je nedostatek takových prvků v těle, které se najdou především ve šťávě z karotky a špenátu. Krvácení z dásní a fibrinové znehodnocení zubní dřeně se staly jednou z nejrozšířenějších chorob, což se vysvětluje navyklou konzumací denaturovaných výrobků z obilovin, rafinovaného cukru a jiných méněcenných potravin a nedostatkem vitaminu C.
Trvalá pomoc při těchto potížích je konzumace syrových potravin a hojné pití karotkové a špenátové šťávy. Jiné tělesné poruchy, které jsou převážně způsobeny nahromaděním odpadových látek v dolním úseku střeva a nedostatkem potřebných účinných látek, jsou dvanácterníkový vřed a vředy jiných lokalizací, perniciosní anémie (zhoubná chudokrevnost), křeče, degenerace různých nervů, nedostatečná sekrece nadledvinek a štítné žlázy, neuritidy, artritida, abscesy a furunkly, bolesti zárodečných žláz, otoky rukou a nohou, sklon ke krvácení, ztráta energie, revmatické bolesti, srdeční slabost, vysoký a nízký tlak, oční choroby a bolesti hlavy, včetně migrény. Pití alespoň půl litru čerstvé zeleninové šťávy denně je ta nejrychlejší a nejúčinnější cesta, jak dodat tělu potřebné živiny.
Šťáva z okurek
Okurka je tím nejlepším přírodním diuretikem, které známe. Podporuje vylučování moče. Má však mnoho jiných, cenných vlastností. Podporuje například svým vysokým obsahem křemíku a síry růst vlasů. To platí především tehdy, když mísíme okurkovou šťávu s karotkovou, špenátovou a se šťávou z hlávkového salátu. Okurka obsahuje více než 40% draslíku, 10% sodíku, 7,5% vápníku, 20% fosforu a 7% chloru.
Směs okurkové šťávy s karotkovou má příznivý vliv na revmatické potíže, mající původ v nadměrném ukládání kyseliny močové v těle. Jestliže se k této směsi přidá ještě šťáva z červené řepy, pochod se urychlí.
Vysokým obsahem draslíku v okurkách je jejich šťáva velmi hodnotná při vysokém a nízkém krevním tlaku. Stejně tak poskytuje pomoc při zubních potížích a onemocnění dásní, například při zánětech.
Především naše nehty a vlasy potřebují právě tu kombinaci prvků, která je obsažena v čerstvé okurkové šťávě. Pomáhá při lomivosti nehtů a vypadávání vlasů.
Šťáva z karotky
Karotková šťáva se může v každém rozumném množství pít neomezeně – od půl litru až po dva litry denně i více – podle založení každého jednotlivého člověka. Přispívá k normalizaci všech tělesných funkci. Je nejlepším zdrojem vitaminu A, který může tělo rychle přijmout. Bohatě obsahuje také vitaminy B, C, D a K. Povzbuzuje chuť k jídlu a napomáhá trávení.
Karotková šťáva pomáhá zachovat zuby a strukturu kostí. Kojící matky by měly pít mnoho správně vytlačené karotkové šťávy, aby si zlepšily kvalitu mléka, protože mateřské mléko za jistých okolností nemusí obsahovat dostatek živých, účinných látek. Karotková šťáva může snížit nebezpečí horečky omladnic po porodu, jestliže se pije v posledních měsících těhotenství. Půl litru této šťávy denně má pro tělo větší cenu než 15 kg kalciových (vápníkových) tabletek.
Karotková šťáva je přirozeným prostředkem proti tvorbě vředů a otoků a velmi zvyšuje odolnost proti infekcím. Zabraňuje onemocnění očí, zánětu krčních mandlí, vedlejších nosních dutin a všeobecně dýchacích orgánů. Chrání nervový systém a je nedostižným, posilujícím a vitalizujícím prostředkem.
Střevní a jaterní choroby jsou často důsledkem nedostatku jistých minerálií, které karotková šťáva obsahuje. Může dojít k pozoruhodné „očistě“ jater a rozpuštění substancí, kterými byla játra zanesena. Tyto látky se často uvolní ve velké míře, takže střevo a močové cesty toto vyloučené množství nemohou zvládnout. Proto přestoupí do lymfy, aby se vyloučilo z těla kožními póry. Tyto usazené substance mají oranžovou nebo žlutou barvu.
Žlázy s vnitřní sekrecí; především nadledvinky a zárodečné žlázy, potřebují výživné látky, které najdeme ve šťávě z karotky. Někdy pomůže karotková šťáva i při neplodnosti. Příčinou neplodnosti je, mezi jiným, i soustavná konzumace potravin, ve kterých byly vitální látky, především enzymy, zničeny vařením nebo pasterizováním.
Suchá kůže, dermatitidy a jiné kožní nemoci jsou zaviněny nedostatkem výživných látek, které jsou například obsaženy v karotkové šťávě. Tento nedostatek hraje roli i při očních problémech, například zánětech.
Správně vytlačená šťáva z čerstvé, kvalitní karotky je bohatá na sodík a draslík. Dále obsahuje vápník, hořčík a železo, zatím co fosfor, síra, křemík a chlor, které jsou také ve šťávě obsaženy, zdokonalují ideálně účinek na lidské tělo. Jako pravý zázrak účinkuje karotková šťáva při autolyse vředů a ukázala se jako výborný pomocník dokonce i při rakovině. Je ovšem nevyhnutelné, aby šťáva byla správně vytlačena a aby ze stravy byly odstraněny všechny koncentrované škrobové, moučné a cukr obsahující výrobky.
Karotková šťáva se skládá ze směsi vitálních látek, které tělo posilují a přitom mu pomáhají udržet jak váhu, tak rovnováhu. Je také dobrou výživou pro zrakové ústrojí. Při vyšetřování zraku u budoucích námořníků a letců bylo zjištěno, že uchazeči s nedostatečnou zrakovou silou dosáhli denním pitím většího množství čerstvé karotkové šťávy zrakovou ostrost. Kdyby se toto přihodilo jen ojediněle, označili bychom to, bez pochyby, jako fenomén nebo náhodu. Jestliže však k tomu dochází opakovaně, musíme uznat, že jsou věci mezi nebem a zemí, které si i ten nejvzdělanější lékař těžko dovede představit.