Pokud je náš organismus vystavován stresu, chemickým látkám, lékům, těžkým kovům, ionizujícímu záření atd., dochází k narušení jeho samočistících schopností a postupně se tyto látky v našem těle hromadí.
V dnešní době jsou, bohužel, tyto látky takřka všudypřítomné – v potravinách, ve vodě i ve vzduchu. Nejen že nás obklopují, ale další do sebe dostáváme v podobě různých léků či očkování. Říkáme jim anorganické toxiny.
Pokud se začnou tyto látky v těle hromadit, dochází k ovlivnění biochemických pochodů, metabolismu a imunity a objevují se problémy, jako jsou alergie, ekzémy, astma a mnohé jiné.
Další toxické látky vznikají jako odpad při metabolických dějích. Nejznámějším takovým toxinem je nejspíše kosomorfin, který vzniká při metabolismu mléčné bílkoviny kaseinu, někdy dokonce nazývaný jako supertoxin. Dalšími jsou například puriny vznikající při trávení masa nebo bílkoviny glutein a gliadin – pšeničný lepek.
Samostatnou kapitolou, tou nejsložitější, jsou pak mikroorganismy– bakterie, plísně a viry, které mohou v takto stresované a toxicky zatížené tkáni kdekoli v organismu a v jakémkoli orgánu vytvářet infekční ložiska. Jde v podstatě o jakési kolonie, které jsou kryty hlenovým obalem a jsou tak chráněny před útoky imunitního systému a často i před léky. Jejich největší zákeřností je produkce mikrobiálních, tzv.organických toxinů, které vznikají v důsledku jejich metabolismu a zaplavují a oslabují celý organismus. Ložiska se často šíří dál do organismu, přesně podle vztahů orgánů dle čínské medicíny. Nacházíme je také v těch částech mozku, které odpovídají za řízení imunity, jakoby naši kolonizátoři přesně věděli, kde postavit důležitá ložiska, oslabit tím imunitní systém a lépe tak unikat jeho pozornosti a aktivitě.