Nevím jestli si my muži přijdeme více nesmrtelní oproti ženám, či jen neradi bereme zodpovědnost za své zdraví sami na sebe, ale většinu mých klientů tvoří ženy. U ambulantních návštěv je to cca 80%, u detoxikačních pobytů jen na zeleninových štávách je můžů ještě méně, a ženy tvoří až 90% všech účastníků.
Prošel jsem si záznamy několika stovek žen, které mě za uplynulé dva roky navštívily, abych si pro sebe udělal trochu statistiky. Vyhradil jsem si na to celé dva dny, po jednom letním turnuse, když farma v Koldíně utichla. Bylo zajímavé procházet všechny případy (Kristince, která kartotéku vede, se ještě jednou omlouvám 🙂 ), dívat se na ně s odstupem, porovnávat souvislosti a hlavně příčiny. A právě příčiny , pozadí zdravotních problémů, byly tím nejzajímavějším a chtěl bych se jim dnes věnovat.
Nejčastějším důvodem návštěvy či pobytu byly Vysoký krevní tlak, Diabetes 2.typu, Autoimunitní porucha štítné žlázy, Únava, Výkyvy nálad či Deprese, snížená schopnost Soustředění a Paměti, Nadváha, Trávicí potíže nejrůznějších typů – od nadýmání a zácpy až po Ulcerozní kolitidu či Crohnovu nemoc, kožní projevy jako Kopřivky, Vyrážky a Lupenka, dále Artritida, Astma, Alergie na možné i nemožné a také různé druhy onkologických onemocnění.
U naprosté většiny klientek (ale i klientů) stáli v pozadí těchto potíží inzulinová rezistence, chronický zánět , syndrom propustného střeva a/nebo narušení střevního mikrobiomu. Tou naprostou většinou nemyslím 60% ani 70%, ale přibližně 95% všech klientů!
Všechny tyto faktory, které uvádím jako příčinné, ale nespadnou sami od sebe z nebe (i když mnoho klientek i klientů je tak výmluvami typu “to měla už moje maminka a babička” berou). Všechny se vyvíjejí postupně, plíživě a své škody na začátku páchají často nepovšimnutě. A všechny mají společného jmenovatele. A tím je naše strava, tedy to co jíme! Ta je původní příčinou všech uvedených potíží v 95% případů.
Musíme si uvědomit, že naše tělo je na tom, co jíme, zcela závislé. Jídlo je zdrojem energie, tedy palivem, stavební hmotou, nositelem zdrojových látek pro biochemické procesy a samozřejmě také potěšením.
Neexistuje nic, co sníte, co by mělo neutrální vliv na to, co se v organismu děje. A nejsou to vlivy nepodstatné – na hormonální systém, podporu či potlačování zánětu, na stav střeva a mikrobiom, na naší náladu.
Je dobré (a pro pochopení důležité) se na náš druh podívat z evolučního hlediska. Po té, co jsme slezli ze stromů, začali chodit vzpřímeně a používat nástroje, jsme se vyvíjeli asi 260 milionů let. A po celou tuto dobu jsme byli takzvaní “lovci a sběrači” . Když jsme něco ulovili, spořádali jsme to od hlavy až k patě. K tomu jsme našli různé výhonky a listy. Zdrojem veškeré energie pro nás byl tuk. Najít med nebo nějaký plod bohatý na cukr byla vzácnost. Taková vzácnost, že moudré tělo vyvinulo zásobní hormon známý jako inzulín. Jeho úkolem bylo tento vzácný cukr přeměnit na tuk a uložit do zásoby na horší časy.
Toto dlouhé období naší historie pak vystřídala doba, kdy jsme přestali coby kočovníci zvířata lovit a rostliny hledat, ale začali je chovat a pěstovat, známá jako zemědělská revoluce. Ta nastala před pouhými deseti tisíci lety, což je z evolučního hlediska jako vteřina v průběhu dne. V tomto období přichází na scénu obiloviny, konkrétně tehdy jednozrnná pšenice Einkorn. Do naší stravy tak začali pronikat sacharidy, tedy cukry.
A teprve před pár sty lety byla objevena rafinace cukru. Ještě na začátku minulého století nebyl bílý cukr běžnou součástí vybavení domací kuchyně, cukrové homole byly vyhrazeny pro bohatší vrstvy, ti chudší sladili melasou. Tou melasou, která vzniká při rafinaci jako odpadní látka a která obsahuje všechno bohatství cukrové třtiny či řepy. Používá se ke krmení dobytka, pro lidi pak zůstane výživově zcela prázdná, avšak na kalorie a chuť bohatá bílá hmota, tedy cukr. V ČR se ho ročně zkonzumuje téměř 40 kg na osobu (v USA 70kg, v rozvojových zemích pak asi 1 kg).
Problém je, že naše těla se vývojově – hormonálně nacházejí stále v paleolitu. Cukr je v naší stravě velmi krátce, abychom se mu dokázali přizpůsobit. Tisíce let na to nestačí, natož stovky. Přitom extrémní nárůst spotřeby cukru trvá jen pár desítek let.
Zvýšená a téměř nepřetržitá konzumace cukrů a sacharidů vede k začarovanému kruhu s mnoha důsledky. Po každém na cukr či sacharidy bohatém jídle (sladkosti, pečivo /i celozrnné!/, těstoviny, obiloviny, luštěniny, brambory, rýže, slazené limonády) se zvedne hladina krevního cukru a náš organizmus reaguje vyloučením inzulínu. Ten se nejprve pokusí tento cukr uložit do svalů a jater jako glykogen, rychlé palivo. Bohužel tam je většinou obsazeno (moc často nesprintujem) a tak cukr přemění na tuk a uloží ho. A my dostaneme hlad. A začneme být unavení a protivní a tak saháme po dalším cukernatém jídle. A tak to jde celý den a večer.
Tenhle kolotoč má ale ještě jeden důsledek. Není tak vidět, jako uložený tuk, ale o to je zákeřnější. Jmenuje se Inzulinová rezistence. Při permanentně zvýšené hladině krevního cukru musí slinivka vyrábět spoustu inzulinu. A mnohé buňky na něj ztratí citlovost. To vede ke zvýšené glykémii na lačno , rozvoji diabetu a dalších zdravotních problémů, jako je vysoký krevní tlak, zvýšené hodnoty krevních tuků, obezita a také ke zvýšené hladině kyseliny močové v krvi. Tento komplex problémů se medicínsky nazývá Metabolický syndrom (přítomnost alespoň tří uvedených onemocnění) a v jeho pozadí stojí právě inzulinová rezistence. A tu způsobuje zvýšená konzumace cukrů a sacharidů.
Jenže tím to nekončí. Následuje rezistence na leptin. To je “hormon nasycení”, který po vydatném (na tuk) jídle dává mozku signál, že může přestat jíst. Při omezování tuků ve stravě a jejich nahrazením sacharidy (jak nás to všechny učili posledních 50 let a jak to učíme i naše děti) ale mozek tento signál neslyší. A i když máme plné břicho, zažíváme to čemu se říká “mozkový hlad”. A večerní nájezdy na lednici.
Určitou hladinu cukru v krvi samozřejmě potřebujeme, ten umí naše tělo vyrobit v játrech z mastných kyselin, tedy tůků! Ke zvýšení hladiny krevního cukru umí naše tělo použít pět hormonů. K jejímu snížení jen jeden! Už to by nám mělo napovědět, co je pro naše těla přirozené a co jej naopak ohrožuje.
Zemědělská revoluce ovšem přinesla nejen cukr, ale také obilí. To bylo postupně různě šlechtěno a tyto výdobytky moderního zemědělství dnes najdeme téměř v každé průmyslově zpracované potravině. Než se na zdravotní dopady podíváme blíže, řekneme si něco málo o našem střevě.
Jeho úkolem je získávat z potravy natrávené živiny, v čemž mu pomahají bakterie ve střevě, moderně nazývané Mikrobiom či Mikrobiota. Střevo za normálních okolností tvoří selektivní bariéru mezi vnitřním a vnějším světem a propustí jen látky, které organismus potřebuje a využije. Tak jaktože tato bariéra najednou nefunguje a střevní propustnost v různé intenzitě trápí vice než 80% civilizované společnosti? Proč se ze střeva stává doslova děravé síto, přes které se do krevního oběhu dostávají nestrávené molekuly, bakterií, plísně a toxický odpad?
To nás přivádí zpátky k obilí, respektive k pšenici. Při trávení pšeničného lepku dochází k uvolňování Zonulinů, což jsou regulátory střevní propustnosti, které rozkládají tzv. těsné spoje střeva! Spustit uvolňování zonulinů umí bakterie úplavice a cholery (proto byly často smrtelné, člověk pak zemřel na toxickou otravu v kombinaci s dehydratací) a dále již zmíněný lepek. Pronikající látky pak aktivují T lymfocyty a časem vzniká autoimunitní terén, podpořený bakteriální nerovnováhou ve střevě a chronickým zánětem uvnitř těla. Co si náš poblázněný imunitní systém vybere jako svůj cíl, je pak mnohdy dílem náhody či štěstí.
Právě střevní dysbióza, tedy porušení světa rozličných bakterií našeho Mikrobiomu, je dalším důležitým faktorem . Ve střevě průměrného Evropana žije asi 1.200 druhů bakterií v takovém množství, že seřazené vedle sebe by vytvořily cestu až na Měsíc! Zdá se to hodně, ale například ve střevech jihoamerických indiánů žije druhů až 1.600! A ti autoimunitními problémy a depresemi zrovna netrpí…
Na střevní mikrobiotě záleží nejen propustnost střeva, ale také stav imunitního systému (60-80% imunitní tkáně leží ve střevech), kvalita a množství živin vstřebaných do krve a tím i množství energie, kterou ze stravy získáme, ale také naše nálada(např. serotonin je z velké části vyráběný ve střevě). A přitom se o svou mikrobiotu většinou nejen nestaráme, ale vyloženě ji ubližujeme. Nedostatek vlákniny ji připravuje o živnou půdu, antibiotika ji doslova vraždí (a způsobí její nerovnováhu i na několik let). Problémem je také císařský řez, díky kterému u novorozence nedojde k osídlení střeva matčinými bakteriemi, dále přehnaná hygiena a sterilizace domácností, toxický chlór a fluór ve vodě.
Syndrom propustného střeva, porušení mikrobioty, nadměrná konzumace cukru a (nejen) obilovin pak vedou k dalšímu rizikovému faktoru, chronickému zánětu. Ten vede k trvalému přetížení imunitního systému a je doslova časovanou bombou. Je příčinou například kardiovaskulárních potíží, aterosklerozy, bolestí kloubů, ekzémů, alergií či nádorových onemocnění, často v kombinaci s ostatními uvedenými faktory.
Prozánětlivě nepůsobí jen obiloviny, ale také luštěniny a lilkovitá zelenina, díky obsahu aglutinů, stimulujících tvorbu protilátek a tím dráždících imunitní systém a podporujících propustnost střeva. Ovšem nejen ony. Dalším silně prozánětlivým faktorem jsou dnes tak oblíbené oleje, jako slunečnicový, řepkový či kukuřičný. Obsahují vysoký podíl Omega 6 mastných kyselin, které se v organismu metabolizují na arachidonovou kyselinu (je hojně obsažena i v arašídech), která je prekurzorem prozánětlivě působících prostaglandinů dva (látky které blokuje např. ibuprofen) a leukotrienů čtvrtého typu.
Dalším problémem je přehnaný příjem fruktózy (ovocného cukru) ať v přílišné konzumaci sladkého ovoce v podobě freshů a smoothie (v dobré víře) či v podobě všudypřítomného glukózovo-fruktózového sirupu, který je kvůli nízké ceně používán ke slazení limonád a různých polotovarů. Fruktóza je metabilozována rovnou v játrech a ihned přeměněna a uložena v podobě tuku. Vede tak ke ztučnění jater stejně jako alkohol. U klientů pak vidíme takzvanou nealkoholovou steatózu jater.
Jak vidno, strava náš organismus ovlivňuje víc, než si většina lidí umí představit nebo připustit. Za dlouhé roky umí napáchat škody, z nichž některé jsou nenapravitelné. Přesto není nikdy pozdě na její změnu. Na návrat k opravdovému jídlu. K prevenci, k zastavení progrese nemoci i k léčbě.
Základem takového stravování je vyřazení všech obilovin, luštěnin, rýže, rafinovaných tuků, a všech zdrojů cukru, včetně tropického ovoce. Místo nich naopak zařadíme (jako nový, tělu přirozený, zdroj energie) kvalitní tuky v podobě přepuštěného másla, sádla, olivového oleje, kokosového tuku, oliv a ořechů (pozor, arašídy nejsou ořechy ale zánětlivě působící luštěnina) či avokáda.
Kromě paliva naše těla potřebují stavební látky a biochemické kofaktory, tedy bílkoviny (složené z aminokyselin), vitamíny, minerály, stopové prvky a různé enzymy. Bílkoviny najdeme v mase, rybách (ideálně tučných), mořských plodech, vejcích a mléčných produktech (pokud netrpíme intolerencí mléčné bílkoviny!). Vše ostatní doplníme zeleninou – velkým množstvím různé zeleniny, ideálně nejen kořenové, ale naopak hlavně té nadzemní.
Ano, není to úplně lehké, hlavně na začátku. Znamená to převzít odpovědnost za své zdraví do vlastních rukou, přemýšlet o jídle, číst etikety, hledat informace a recepty. Naštěstí internet je jich plný, stačí zadat Paleo strava či LCHF (low carb, hi fat – nízké cukry, vysoké tuky). Spoustu inspirace najdete na facebooku ve skupině “Nízkosacharidové stravování pro hubnutí a zdraví”, odbornější informace na webu www.neslazeno.cz, kde je i seznam odborníků, kteří vám rádi pomohou.
Pamatujte, existují esenciální (nezbytné, které si tělo neumí vyrobit) aminokyseliny a mastné kyseliny (tuky). Bez nich organismus nedokáže dlouhodobě přežít. Ale neexistuje jediný esenciální sacharid či cukr!
Změna stravy udělá velmi moc sama o sobě. Někdy ale nestačí, hlavně pokud se dlouhodobě chybné stravování již nějak projevilo. Pak přichází ke slovu široká škála doplňků, tedy přírodních léčiv. Nejčastěji používám přípravky ortomolekulární medicíny, čínské medicíny, fyziologické regulační medicíny, Spargyrie či homeopatika. Většinu doporučuji čistě individuálně dle daných potíží. Ale existují i takové, které lze doporučit obecně, jako celkovou podporu hojení střeva, práce se zánětem atd.
Mezi mé nejoblíbenější patří štáva z plodů stromu Morinda Citrifolia, známá jako tahitský Noni džus. Obsahuje až 200 biologicky aktivních látek, z nichž některé například tlumí aktivitu enzymu cyklooxygenáza 2 a tím působí protizánětlivě. Také obsahuje proxeronin, jež je součástí xeroninového systému v těle a je nezbytný pro srukturu i funkci různých enzymů, hormonů a neurotransmiterů. Také je schopen aktivovat neaktivní enzymy.
Dalším doporučovaným doplňkem je šťáva z Aloe Vera, která má protizánětlivé a antimikrobiální účinky, vyživuje, podporuje růst buněk a regeneraci, tedy i hojení poškozeného střeva.
Když jsme u střeva, považuji za velmi důležité doplnit aminokyselinu L-Glutamin, která je pro jeho hojení nezbytná. Jen pozor, nesmí se užívat při onkologickém onemocnění!
Pro hojení střeva je dále důležitý kolagen. Ten získáme ze silných, mnoho hodin tažených vývarů, nejlépe z hovězí oháňky, která je na něj bohatá. Z doplňků pak doporučuji vybírat přípravky s obsahem hydrolyzovaného rybího kolagenu, který je nejlépe stravitelný a využitelný. Na českém trhu je ted nový produkt Super Collagen Mix, který obsahuje téměř 5g v denní dávce a navíc je obohacen o protizánětlivé složky a látky podporující zdraví kloubů (chondroitin, glukosamin , kyselina hyaluronová a kadidlovník) a také o vitamin C a glutathion, nejdůležitější antioxidant našeho těla.
Důležité je zařadit kvašenou zeleninu, pickles a fermentované potraviny, bohaté na pro a pre-biotika. Po přechodnou dobu doporučuji vysoké dávky probiotik, které je vhodné střídat, aby došlo k dodání co nejpestřejších kmenů.
Dále doporučuji Omega 3 kyseliny, nejlépe v podobě kvalitního oleje z tresčích jater. Ten je totiž již přímo tvořený kyselinami EPA a DHA, které vedou k produkci protizánětlivých prostaglandinů tři a leukotrienů pět. EPA navíc blokuje enzym delta-5-desaturáza, potřebný pro metabolický řetezec omega-6 kyselin, vedoucí ke vzniku prozánětlivé kyseliny arachidonové. A tu v těle nechceme. Navíc jsou EPA a DHA prospěšné i imunitnímu systému a nervovým buňkám mozku.
Možná se to celé zdá náročné až nereálné, ale není. A navíc se to vyplatí. Vidím to denně, jak málo stačí, aby se člověk během několika mála týdnů zbavil léků na cukrovku 2.typu, vysoký krevní tlak, či cholesterol. Aby ho přestaly bolet klouby, lépe dýchal, či spal. Aby ráno doslova vyskočil z postele plný energie, která zůstane stabilní po celý den. Nedávno mi jedna klientka po jednom měsíci “terapie” řekla, že je z ní zase ta stará Renata, kterou v sobě neviděla od dávného mládí. A to za to opravdu stojí….
Lukáš Bulín M.D. (A.M.)
Comments are closed.